HK-2: Pochopila jsem, proč při dechu cítím to zvláštní rozpínání... o kterém jsem se doposud nikde nic nedočetla

03.12.2012

Ahoj Tomáši, v první řadě bych chtěla Tobě i Hance moc poděkovat za seminář, který mi pomohl ujasnit si několik pro mě velmi důležitých věcí. Ačkoliv jsi nám téměř na každé hodině Taiji, a určitě na každém semináři, opakoval, že uvolňování by mělo jít ve vlně směrem od chodidel k hlavě, z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu jsem to dělala úplně obráceně. 

Tím jsem si nevybudovala dostatečně stabilní základnu a musela jsem se, vlastně úplně zbytečně, vracet k dodatečnému vyrovnávání a usazení postoje.


Už delší dobu jsem se snažila přijít na to, na jakém principu funguje dech. Nemohla jsem se ztotožnit ani s klasickým dýcháním, ani s obráceným. Konečně jsem pochopila, proč při dechu cítím to zvláštní rozpínání do všech směrů, hlavně do stran, o kterém jsem se doposud nikde nic nedočetla.


Co se meditace týká, asi největším zážitkem pro mě bylo zvyšování gravitace. Necítila jsem nějakou kompresi, ale spíš tíhu, kterou jakoby moje tělo samo vyrovnávalo a snažilo se vzepřít proti, takže jsem byla v takovém zvláštním "tahu". Omlouvám se, ale líp to asi popsat nedokážu. Myslím, že svůj podíl na tom mělo i zakrytí očí šátkem. Jakoby mi normálně energie "utíkala očima", ale spíš to bude jenom můj čistě subjektivní pocit. Asi princip toho, když si dítě zakryje oči a myslí si, že tu najednou není.


Velmi zajímavý mi přišel výklad Indrovy sítě. Ačkoliv si to dokážu moc dobře představit a připadá mi to více než pravděpodobné, vnitřně se s tím zatím ztotožnit nedokážu. Jakoby to rozum chápal, ale chybí mi nějaká konkrétní zkušenost.


Hance bych chtěla poděkovat za několik "vstupů", které mi pomohly uvědomit si, v čem je můj základní problém a navedly mě k bloku, o kterém už delší dobu vím, ale doposud jsem nevěděla, jak ho uchopit. Díky ní jsem si vzpomněla na několik zážitků, některé jsou staré skoro 20 let a buď jsem na ně zapomněla, nebo je záměrně vytěsnila, ale jsou to momenty, které jasně potvrzují všechno, o čem mluvila. Je to ještě na hodně dlouhou cestu, ale zase je mi o něco jasnější, kudy vede.


Měla bych ještě jednu věc, která mě velmi trápila a v rámci metody zatím nezazněla, nebo zazněla, ale jenom okrajově a spíše v tom pozitivním smyslu:


Podle mých zkušeností energii nepřijímáme jenom shora, ale i od ostatních lidí, zvířat, stejně jako ji i sami vysíláme... každý problém, ať už v osobním vztahu, nebo třeba v tom pracovním, se nám vrací v podobě určitého druhu energie. Např. v práci - zpracuji data, ale udělám v nich chybu, o které vůbec nevím. Pošlu je s nejlepším vědomím a svědomím. Druhý den mě zachvátí strašně silný pocit (přirovnala bych ho k ráně kladivem), že se mám jít podívat na určitou část práce. 

Otevřu soubory a zjistím, že jsem zapomněla umístit jeden velmi důležitý prvek, kvůli kterému se bude muset věc vyrábět znova. Za pár minut přijde telefon, že je všechno špatně. Bohužel, někdy jsou ty pocity velmi nepříjemné, až paralyzující. 

Tím spíše, pokud vycházejí z přesvědčení někoho, kdo situaci vyhodnotil špatně a jsou osobní. Samozřejmě to funguje i v tom pozitivním smyslu, ale mě osobně to hodně vyčerpávalo. Dlouho jsem hledala způsob, jak se těmto věcem bránit. Nevadí mi, když jsem upozorněná na chyby, případně na věci, které jsou chápané jako úspěch, pokud jsem je opravdu udělala, ale bohužel se ke mně dost často dostanou věci, se kterými nemám nic společného. 

Je hrozně těžké soustředit se na meditaci, na cvičení, když je člověk neustále rozptylován zvenčí. Vlastně z tohoto důvodu cvičím spíš v noci. V poslední době jsem se naučila nepřikládat tomu takový význam a hlavně se s tím neztotožňovat, což se mi více méně daří. Zjistila jsem, že aktivní obrana je k ničemu, protože nemá smysl přidávat k takové energii ještě svou. Myslím, že se s tímto problémem možná potýká mnohem více lidí a možná by rádi věděli, co s tím?


Tak nevím, jestli se můj "příspěvek" úplně přesně hodí do rubriky ohlasy a reflexe. Váhala jsem, jestli o tom mám psát, protože nerada mluvím o věcech, které nemám komplexně ucelené a srovnané (dokud nemám hotovo ), ale něco mi říká, že ano. Hlavně a především jsem Vám chtěla poděkovat.
Děkuji a těším se na další seminář. Hezký večer! 


K.